Štěstí, zdraví, pokoj svatý

vinšujeme vám, milí čtenáři, do roku 2009 slovy této krásné koledy, která pokračuje - nejprv panu hospodáři, pak vašim dítkám. Hospodáři díky krutému násilí let padesátých vymizeli a dítka, která by je nahradila, také nějak nejsou. Proto koledu raději opustíme a podíváme se na

bohaté dotace, které v současné době plynou do venkovského prostoru z Programu rozvoje venkova. Mají několik cílů - trvalý rozvoj venkovských oblastí, obnovu a rozvoj vesnic, zvýšení kvality života, zlepšení životního prostředí a krajiny snížením negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření, zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví, podporu podnikání a cestovního ruchu. Můžeme říct - fráze. Avšak na celé sedmileté období  Programu do roku 2013 budou ze státního a evropského rozpočtu poskytnuty finance o objemu až 3,6 miliardy EURO.

Nyní jde o to, aby lidé, žijící na venkově, skutečně sami postupně pocítili změnu. Aby se nejen naše či sousední vesnice, ale celá česká krajina proměnila v malebný kousek světa, jaký třeba obdivujeme u našich jižních sousedů. Při znalosti poměrů u nás bude nanejvýš důležité, aby se nám darované penízky někam zbytečně nezakutálely. Kauzy Budišov a jim podobné dokazují, jak tunelování z konce minulého století nevymřelo, ba naopak nabírá, více skrytě, na intenzitě.

Je to jednoduché, třeba takhle. Obec potřebuje, například, kousek nového chodníku. Rozpočet je na dva miliony, což je pro obecní kasu částka dost velká. Zkusíme vhodnou dotaci, řeknou si a rozpočet pro ni samozřejmě  patřičně navýší, třeba na 2,8 mil. Když dotace správně směrovaným lobbingem vyjde, musí proběhnout výběrové řízení na dodavatele. Koná se tedy jedna ze zaběhaných šaškáren, formálně obeslané firmy ani neví, do čeho se to přihlásily, vyhraje dopředu domluvený ten nejlepší, to znamená znalý, jak to chodí, a může se stavět. Na závěr přijde to hlavní. Obec dostane dotaci 2,8, zhotovitel vyfakturuje obci 2,8, ale náklady měl přece jen 2,0. Částka 0,8, kterou má nyní navíc zhotovitel díla, se musí  rozporcovat, samozřejmě legálně, tedy pomocí faktur třeba za technickou pomoc, které přijdou ke zhotoviteli. Přihlásí se tak o svůj podíl rozpočtář, který navýšil rozpočet, i ti, kteří zorganizovali výběrové řízení, stanovené zákonem. Svou fakturku zašlou zajisté za své firmy zainteresovaní funkcionáři obce a určitě se přiživí i někdo další, kdo si to zaslouží. Zbytek zůstane zhotoviteli. Řekněte, je to tunel, když je vše tak dokonale ošetřeno?

A když dotace nevyjde? Akce se buď nekoná, ti chytří přece dopředu nic neslibují nebo obec zbytečně nerozhazuje a postaví chodník za 2,0, za své. Jen to porcování se pak nekoná…

Vraťme se raději do našeho reálu. Vzhledem k výše popsanému by každá dotace z Programu, ať už ji dostane obec, soukromá osoba nebo firma, měla přispět k „rozvoji venkova“. Jak tomu  napomohla půlmilionová dotace pro manželku starosty Špacíra, zpřístupněná na internetu, zatím nevíme. Určitě ale víme, že paní Špacírová je zapsána v evidenci zemědělských podnikatelů!

„Moudřejší ustoupí“, slýchávali jsme v mládí od rodičů při sourozeneckých půtkách. Dnes tohle úsloví moc neplatí, bylo nahrazeno jiným, třeba „urvi, co můžeš“ apod. Přesto jsme je znovu zaslechli na zastupitelstvu těsně před Vánoci při dalším, kolikátém už jednání o pronájmu obecních, zemědělsky využívaných pozemků. Zůstal jediný zájemce, sousední JéZéDé, kterému zastupitelé za směšných podmínek pozemky pronajali, moudřejší ustoupili.

Pokud by tuhle zprávičku někdo pochopil jako ukončení dvouleté starostovy šaškárny kolem pronájmu obecních pozemků, tak je, bohužel, v omylu, protože soudní žaloba obce na jakési vydání pokračuje v lednu dalším kolem…

Při pohledu na duší nepřítomné a bez zájmu a aktivity sedící zastupitele se nabízela nejedna myšlenka, ovšem každá hodně košilatá. Tak raději něco neutrálního, vztahujícího se k předchozím kapitolkám:

Proč nerealizovat nesmysly, když za nehty zůstane balík.

1.1.2009