Obecní info

Lidé bděte aneb komunismus v nás

Program únorového zastupitelstva konaného začátkem března nesliboval žádnou zajímavost, pomineme-li skutečnost, že mateřské škole nestačil vloni tři čtvrtě milionový rozpočet a hospodařila  ještě se ztrátou téměř 25 tisíc Kč. Rozpočet školy je samozřejmě mimo částky na  platy, které jsou hrazeny státem přímo.

Mateřská škola se nesprávným účetnictvím obce dostala na přetřes i při auditu hospodaření. Nakoupený nábytek zaplatila přímo obec ze svého rozpočtu, a ne škola z peněz převedených od obce. Dalo by se říct, chyba starosty a účetní, nikdo se neobohatil. Nás ale zaujalo zdůvodnění. Ti před námi to dělali také tak, jen se na to nepřišlo. Tedy za prvé, nedělali také tak (špatně) a za druhé ono nekončící vymlouvání se ve všem na ty před námi je již víc než ubohé.

Poklidnou hladinu jednání zastupitelstva tentokrát rozvířil zastupitel Novakov, který žádal doplnění programu o bod, jehož schválením zastupitelstvo rozhodne o odstranění vývěsních skříněk politických stran z veřejných prostor obce. V současné době se jedná o skříňku KSČM, jiné nejsou. A to si dovolil moc. I když jeho obsáhlá argumentace k vyslovenému požadavku zněla naprosto logicky, narazil a neuspěl. Neuspěl ani návrh exstarosty, aby se každý zastupitel k nastolenému problému osobně vyjádřil.Tak to už vůbec ne. Jediné, co prošlo, bylo, že se bude hlasovat, jako vždy. Při neúčasti zastupitele Tesaříka to skončilo nerozhodně 3:3. Podřimující komunismus v nás potvrdil svou stálou přítomnost, čekajíc jen na vhodnou příležitost. Neuškodí napsat, kdože se to komunistů zastal? Starosta, jehož postoj vzhledem k rodinnému příběhu – kulak, pétépák, komunista – nepřekvapil, Hrabička – starý komunista a Naručička – proč, ptáme se proč a odpověď nenacházíme.
Snad se u nás kvůli skříňce nestrhne podobná bitva jako kolem záchodku v půvabné Chevallierově knížce Zvonokosy s nezapomenutelnými postavami starosty Bartoloměje Pěšinky, Eulálie Čubíkové
a celé řady dalších…

Problematika čtyřicetileté vlády komunistů se v poslední době v médiích znovu více přetřásá v souvislosti s šedesátým výročím Února. Obecně je pociťována snaha o této době nediskutovat, tematiku zločinů komunismu potlačovat, vše, co se dělo s cílem likvidace odpůrců režimu, zlehčovat.
Abychom nezůstali jen u obecných proklamací, pokusíme se nahlédnout do dostupných materiálů a získat informace a hlavně skutečnosti a pravdu o poúnorových létech v našich končinách. Zde si dovolíme požádat čtenáře o časovou shovívavost, není to totiž tak snadné, jak se zpočátku zdálo.

A určitě nezapomeňme, že právo na vlastní názor je jedno z nejvyšších občanských práv a hlavně, nezapomeňme je v plné míře využívat.