Obecní info

Zaznamenali jsme autentický průběh povánočního zasedání zastupitelstva obce, které mělo na programu projednání a schválení rozpočtu pro rok 2010. V devatenáct  hodin se ujímá slova starosta obce Špacír a monotónně spustí:

„Vítám Vás na dvanáctém zasedání zastupitelstva roku 2009 a budeme postupovat jako obvykle, takže nejprve zvolíme zapisovatele. Navrhuji jako vždy pana Tesaříka, kdo je pro?

Nyní zvolíme ověřovatele zápisu, navrhuji pana Kudrnu a pana Hrabičku, kdo je pro? Zdržel se?

Na programu máme zahájení, volbu zapisovatele, volbu ověřovatelů zápisu a schválení programu zastupitelstva, projednání návrhu rozpočtu pro rok 2010 a rozpočtového výhledu,

rozpočtovou změnu č. 9, různé a ukončení zasedání. Navrhuji rozšířit program o zprávu finančního výboru a schválení příspěvku oblastní charitě. Kdo je pro tento program?

Přistoupíme tedy ke schválení rozpočtu na příští rok, se kterým jste byli seznámeni již v říjnu, takže kdo je pro? Schválení rozpočtového výhledu je formalita, tak kdo je pro?

Rozpočtovou změnu schválíme bez údajů a já ji pak s účetní doplním, jak budeme potřebovat.

Kdo je pro? Ve zprávě finančního výboru není nic podstatného, zastupitelstvo ji vezme jen na vědomí a nebudeme o ní hlasovat. Zbývá poslední věc. Oblastní charita nás požádala o finanční příspěvek, máme tam také někoho, kdo je pro?

Závěrem Vám děkuji za práci pro obec v uplynulém roce a končím zasedání.“

Monolog skončil. Zkuste si, milí čtenáři, změřit čas, potřebný na přečtení textu v uvozovkách. Vyjde Vám asi  dvě a čtvrt minuty. K tomu nutno přičíst čas nutný ke hlasování (7 x 10 vteřin). I tak je tento čas (205 vteřin) konání zastupitelstva určitě rekordní. Škoda jen, že nebyla přítomna příslušná porota, která by rekord schválila a zápis do knihy rekordů umožnila..

Opusťme nyní tento úsměvný tón a zamysleme se vážně nad situací. Marně hledáme vážnost a důstojnost zastupitelů při jednání zastupitelstva. Pryč je doba, kdy se, alespoň zpočátku, v současném zastupitelstvu o něčem dokonce diskutovalo, například o změně názvu části obce nebo schválení provozu kasina. Jenže za tři roky se ze zasedání zastupitelstva nestala jen formální fraška, ale něco, co v českých končinách nemá obdoby. Postupně zmizely všechny náznaky svobodného projevu, který je diktátorsky smeten ještě dřív, než je vysloven. A příště, příště už je hrobové ticho. Ani rozpočet, základní zákon financování obce na příští rok, na tom nic nezměnil. Zatímco v normálních obcích se vede někdy i zdlouhavá diskuse o tom, jak přidělené peníze použít a rozpočet pak slouží jako program a zároveň závazek občanům, co se v nadcházejícím roce vybuduje, my máme zlepšovák.

Pod heslem „nic neslibovat“ strčíme peníze, které zbudou po odečtení povinných výdajů

(plyn, el., mzdy atd.) do nic neříkající škatulky „rozpočtová rezerva“. Je to vymakané, a nikdo nemůže kritizovat radnici, že se k něčemu v rozpočtu zavázala a nesplnila. Ovšem za něco se rezerva určitě utratí. Za co konkrétně, uvidíme  v dalších měsících.

Velikým tématem poslední doby, o kterém jsme ještě nepsali, jsou VEŘEJNĚ ZAKÁZKY.

Je na ně zákon. Ale jak už  to v Česku chodí, každý zákon umíme obejít.

Také nás se týkají. Dvakrát dotace z Programu obnovy venkova, jedenkrát od Ministerstva financí. Když se chtěl exstarosta Jednička na dotace blíže podívat, nebylo mu to umožněno. Doklady údajně odcestovaly mimo obec. Zřejmě není vše úplně v pořádku…

Do výběrové komise na dodavatele stavebních prací pro stavbu Ubytovacího zařízení a novostavby mateřské školy zvolilo zastupitelstvo pány Tesaříka a Novakova. Co a jak vybírali není jasné, když z pouhých dvou oslovených firem jednu vyřadili, aby zůstala jedna, dopředu domluvená…

Obecná je snaha stavební akce rozdrobit na menší a tím se proceduře veřejných zakázek vyhnout. To ovšem neznamená, aby se i na drobnější akce  nemohlo vypsat výběrové řízení s cílem vybrat kvalitní firmu s cenou pokud možno nejnižší. Tato zásada vždy platila, nyní jsme svědky snahy spíš opačné – rozdávat a rozdávat, když to nejde z mého.

Stávající školka se rozšiřovala před čtyřmi roky. Zbývalo provést opravu střechy, chyběl jeden měsíc. Přišla „výměna stráží“ a s ní jiné zájmy jako třeba trestní oznámení nebo žaloba k soudu na spoluobčana. Před Vánoci, konečně po třech letech, na rekonstrukci došlo. Ale žádné výběrové řízení se nekonalo, pro jistotu se o tom raději nikde nemluvilo, ani neprojednávalo. Je to logické, opravu provedla firma místostarosty Tesaříka. Žádný střet zájmů nebo zneužití pravomoci veřejného činitele to přece není, když fakturu, daňový doklad, vystaví firma jiná.

Vždyť „musíme si pomáhat“ a navíc, vedení obce je, jak víme, i s redaktorem, jedna rodina.

Leden 2010